S kojencem na cestách kolem světa


Je to právě rok, co uprostřed noci vyplul nedočkavě na svět a naše rodina se rozrostla o syna, bratra a tátu. A po dvou dcerách taky o mámu syna samozřejmě. :) Je toho mnoho, co bych mohla dnes bilancovat a přemýšlet, co všechno nám první rok s Jurim přinesl, ale chci se zaměřit na otázku, kterou dostávám nejčastěji:

Jaké to je cestovat s kojencem po světě?

Své první narozeniny slaví na okraji Himálaje v Bhútánu. Za svůj první rok na světě procestoval několik kontinentů a ve svém pasu má více razítek než někteří lidi za deset let.

První noc v zahraničí prospal v Dubaji, ve třech měsících smočil poprvé nožku v Indickém oceánu na Bali, o pár měsíců později obrazil všechny zábavní parky na Floridě, postavil s mámou hrad z písku na pláži v Dominikánské republice, první krůčky udělal v hotelovém pokoji v Rakousku a před pár dny okouknul ležícího buddhu v Bangkoku v Thajsku a dostal požehnání od místního mnicha.

IMG_2860

beach-time

IMG_4830

Není to trošku moc?

Chápu, že pro někoho, kdo necestuje tolik jako my, je to AŽ MOC. K naší rodině a životnímu stylu i podnikání ale cestování patří. Už v devíti letech byl mým vzorem Willy Fog na cestě kolem světa a moje nejoblíbenější písnička v dětství měla v refrénu: „Mám boty toulavý, ty ani kouzlem nezastaví.“ Cestování mám v krvi, je mou součástí.

berawa

A tak cestuji a moje děti se mnou, a díky tomu už máme tolik zkušeností, že bych nejspíše mohla napsat několik knih. :)) Každopádně věřím, že na ty nejčastější otázky vám odpovím právě tímto článkem.

S kojencem v letadle

Než oslavil své první narozeniny, letěl Jurášek ve třinácti různých letadlech, od maličkého vrtulového letadla o velikosti autobusu až po největší dopravní letadlo na světě typu A380. Zkušenosti s lítáním máme tedy za ten rok bohaté.

Asi nejčastější obava a zároveň dotaz, který dostávám, je: Jak maličké dítě zvládne tak dlouhou cestu v letadle?

Je fakt, že i já jsem se obávala brečícího a otravného dítěte, které musím zabavit na klíně osm hodin v letadle, zatímco mi padají oči únavou. Při cestách do vzdálenějších končin navíc letíte třeba v jednom letadle šest hodin, pak čekáte pár hodin na letišti a letíte dalších osm hodin, což je velmi únavné pro všechny.

Ta představa tedy trošku děsila i mě. Přiznám se, toto je důvod, proč na takto dlouhé trasy létáme v business class, kde je velký prostor, a cestu většinou prospíme oba dva v pohodlí a komfortu a po příletu jsme svěží a můžeme se soustředit na aklimatizaci.

juri-letadlo1

Na kratší trasy (2–3 hodiny) ale létáme v klasické třídě a tady nám stačí na zábavu moje prso, pár borůvek a tři knížky.

Když zábava dojde, poslouží prso jako uspávací prostředek, případně začneme rozebírat sedadlo před námi. Je to docela fajn čas strávený společně tady a teď. Není úniku. :)

v-letadle

Výhodou takhle maličkého dítěte je, že ho zajímá prostě všechno

Utáhnete ho i na produktové fotky v reklamním časopise aerolinek a deset minut rozhodně věnujete i důkladnému prozkoumání letáku týkajícího se bezpečnostních pokynů v letadle. Obzvláště když máte syna. Na letáku je totiž hned několik letadel! :D

Chvílemi to je únavné, protože nemůžete prostě jen tak koukat z okna nebo spát jako ostatní cestující. Ale ruku na srdce… Pokud jste matka, kdy jste naposledy koukala z okna nebo spala za bílého dne? A když je nejhůř, je tady ještě tatínek, který má k letáku s bezpečnostními pokyny úplně nové komentáře, a dalších deset minut cesty je za vámi.

V letadle bych řekla, že čím menší miminko máte, tím se cestuje snadněji, protože dítě velkou část letu prospí. U kratších letů se mi osvědčilo uspat ho těsně před vstupem do letadla v šátku, většinou pak spí i dvě hodiny. U delších letů se tak nějak přizpůsobujeme situaci.

Konkrétní tip:

Připravte se předem psychicky na to, že pokud cestujete přes den, tak po dobu letu budete hledat pro malého neposedu zábavu. Využijte toho, že letadlo je nové prostředí, a s miminkem se procházejte a ukazujte mu věci okolo. Malé děti milují objevování. :) Obrňte se trpělivostí a vyhledávejte nové podněty.

Pokud cestujete přes noc, vaše dítko cestu pravděpodobně prospí. Ve větších letadlech dostanete i závěsnou postýlku. Využijte toho, a pokud spí miminko, rozhodně spěte taky.

Co sbalit a nemít přitom s sebou patnáct kufrů

Musím přiznat, že naše první rodinná cesta s Juráškem na Bali vypadala, jako kdybychom chtěli celý náš dům přemístit na druhou stranu světa. Je jasné, že jsme museli mít tři šátky na nošení, hromadu látkových plínek, koupací kyblík, hromadu českých vlhčených ubrousků, hromadu jednorázových plínek a oblečení všech velikostí, kdyby náhodou za ty dva měsíce narostl do nebývalých rozměrů.

Výsledek byl – 4 kufry na 5 členů rodiny, z toho 2 plné Juráškových věcí, aby pak 90 % byl jen v plínce nebo nahý… :D

IMG_8761

O pár měsíců později při cestě na Floridu jsem si dala výzvu – sbalit nás maximálně do dvou kufrů. Chtěli jsme si totiž půjčit sportovní auto a s více kufry bychom se do něj nenaskládali.

Kupodivu to nebylo tak těžké, a ve finále jsem zjistila, že ze sbalených věcí jsme třetinu stejně nepoužili. Příště to zkusím do jednoho… :D

Moje balicí strategie: Nachystám si všechny věci na postel a pak vylučovací metodou ubírám zbytečnosti a redukuji počet stejných věcí.

Konkrétní tip:

Ve většině případů volíme ubytování v soukromí přes AirBnb a při výběru domu či bytu, ve kterém budeme po dobu našeho pobytu přebývat, volím vždy takový, ve kterém je PRAČKA. Rázem můžete místo 12 tepláčků vzít jen čtvery a místo deseti triček jenom pět. :)

A nenudí se to dítě?

Cestování s kojencem je skvělé. Je mu totiž úplně fuk, jak trávíte svůj čas na cestách, hlavně že je s vámi.

Za dva tři roky to už bude jinak a stane se z vás profesionální hledač dětských hřišť a zvířátek. S kojencem to řešit zatím nemusíte. :)

IMG_2911

Když kojenec cestovatel začne jíst

Prvních 6–8 měsíců jsme si vystačili s prsem. Pak ale přišlo období, kdy nic na stole už není svaté a malý savec se dožaduje ochutnávek dalšího jídla ve stále větší a větší míře. K nám toto období dorazilo v době, kdy jsme právě cestovali po Floridě.

Velmi záhy jsme zjistili, že jediná možnost, jak se v klidu najíst, je posadit Juriho do dětské jídelní židličky a dát před něj jídlo. V jednom z našich ubytování byla dětská židlička. V dalším ne. A tak i přes mou minimalistickou duši jsem se rozhodla pořídit další krám do baráku… Cestovní skládací jídelní židličku.

dominikanska-republika-snidane

Od té doby bez ní neopouštíme dům. Hodí se i k babičce a dědovi, poslouží při krmení na letišti, ve vlaku i kdekoli jinde, kde se zrovna ocitneme.

Pokud vám to připadá jako nesmyslný krám, zkuste si neustále se pohybujícího malého šimpanze nakrmit borůvkovou přesnídávkou na svém klíně… Geometrickou řadou tím zvýšíte množství potřebného oblečení ve vašem kufru.

IMG_2939

Další objev pro mě byla přesnídávka v pytlíčku. Původně mi to přišlo jako poněkud zvrhlá forma stolování. Když jsem ale zjistila, že takto malou opici nakrmím i při té nejdivočejší jízdě po kamenité cestě autem uprostřed divočiny v Dominikánské republice, aniž by to mé nebo jeho oblečení schytalo, začala jsem je milovat. Juri také.

Po ruce máme vždycky i pár krabiček s borůvkama, nakrájeným jablkem nebo jiným ovocem, které jde jíst po malých částech a hodně dlouho. Než sníte krabičku borůvek, kus cesty je za vámi.

No a samozřejmě dokud můžete kojit – kojte! Je to to nejvhodnější pití a jídlo na jakékoli cesty, dostupné kdekoli a kdykoli, dokonce i 100 metrů od pláže to jde. :D

kojeni-v-mori

Mnoho lidí se v této fázi bojí v méně rozvinutých zemích hygieny.

Při mé první návštěvě Asie jsem také měla prvních pár hodin pocit, že nastává třítýdenní období půstu a nedám do pusy nic, co není tepelně zpracované. A to jsem tam byla bez dětí.

Nemám na to úplně konkrétní radu, protože v mém případě jsem si na to prostě časem tak nějak zvykla. Pokud si nejsem jistá, pak u dítěte dělám stejné postupy jako u sebe. Ovoce jím především loupané, zeleninu vařenou, vodu piji pouze balenou. Co můžu sníst já, může sníst i Juri.

IMG_2914

avo-on-toast

Dětská doktorka mi taky doporučila před cestou do Asie brát probiotika, která zároveň přechází do mateřského mléka a zvyšují odolnost zažívacího traktu vám i kojenci.

Konkrétní tip:

Pokud se bojíte hygieny, sbalte si dětské jídlo alespoň do určité míry s sebou. Přesnídávky a hotová jídla sice značně zvýší objem vašich zavazadel, ale vy budete mít klid v duši. :)

Já to kombinuji. Vždy máme s sebou pro jistotu pár přesnídávek a vím, že se mohu spolehnout i na místní ovoce, které lze loupat. Většinou je ale hygiena v pohodě a Juri s námi jí i maso, polévky, rýži a podobně.

IMG_3178

Spaní na cestách

Jurášek s námi spí v posteli, což cestování velmi usnadňuje v tom, že nepotřebujeme dětskou postýlku a usne kdekoli, kde jsem já a moje prso. Není nervózní z nového prostředí, protože prso je prostě všude stejné. :D

Lehká nevýhoda se objevuje v případě, že je v pokoji malá postel. Doma máme postel o šířce 260 cm, což na cestách máme málokdy, a protože malé děti spí nejraději napříč postelí, často mně zůstává na spánek asi tak 20 cm…

Naučili jsme se tedy při objednávání ubytování koukat nejen na velikost postele, ale taky na možnost oddělených postelí, kdy se tatínek prostě vyspí na jiné posteli než já a Jurášek. Juri spí u zdi, kde nemůže spadnout.

jurasci-spi

V Rakousku nám v hotelu například dali k posteli ještě zábranu proti spadnutí. V hotelech vám většinou dají postýlku. Při ubytování přes AirBnb je nejvhodnější řešit to právě spaním ve společné posteli, případně si při vyhledávání ubytování zadat jako požadavek dětskou postýlku.

Přes den Jurášek spí většinou v šátku nebo kdekoli ho to zrovna napadne…

spani-na-plazi

Konkrétní tip:

Pokud je to možné, chtějte pokoj se dvěma postelemi. Vyspíte se mnohem pohodlněji.

Vaše malá celebrita…

„Hello, baby!“ uslyšíte od místních s úsměvem od ucha k uchu stopadesátosmkrát za den. A tohle oslovení nepatří vám, ale vaší malé celebritě. Především Asiati milují děti a bílé dítě je pro ně totální exotika.

IMG_3175

Připravte se tedy na více než nezvyklou míru pozornosti a neustálý přísun úsměvů, pozdravů a nejrůznějších gest se záměrem pobavit vaše dítko. Rozzáříte ženy, ale i muže a budete si připadat jako rozsévači radosti a úsměvů. Po návratu vám to rozhodně bude chybět. :)

Pravděpodobně se setkáte i s tím, že místní si na vašeho malého prince nebo princeznu budou chtít sáhnout nebo se s ním vyfotit. Pokud vám to vadí, je to skvělý trénink láskyplného NE a trpělivosti. :D

Konkrétní tip:

Lidé Juráškovi často chtějí sahat na ruce a dlaně a jakoby mu potřást rukou, což mi z hygienických důvodů vadí. Přeci jen malé miminko má skoro pořád ruce v puse. Když tedy vidím, že se k tomu schyluje, vložím mu své prsty do dlaní, on si je chytne a není už tady prostor pro další ruce. :)

IMG_3177

V restauracích možná oceníte nečekaný servis, a to hlídání a nošení vašeho miminka, zatímco vy jíte. Z počátku jsme s úsměvem a lehkými obavami odmítali, ale postupně jsme podlehli a Jurášek měl tu čest navštívit hned několik kuchyní a užít si pozornost celého personálu.

IMG_2912

Nejvíce pozornosti dostával Jurášek v Asii, nicméně v USA nebo Dominikáně jsme se překvapivě taky setkávali s neustálými úsměvy a zájmem, jen pokusy o fyzický kontakt byly nižší. :)

Cestování s dítětem je velkým vykročením z komfortní zóny

Nebudu vám tady nic nalhávat. Mnohokrát jsem na svých cestách zažila momenty, kdy jsem měla sto chutí se sbalit a okamžitě utéct domů.

Když mi na Bali přes čtyřměsíčního Juráška přeběhl v posteli šváb, honili jsme po ložnici pavouka jako dlaň nebo když jsem měla tu čest se v americkém motelu seznámit tváří v tvář poprvé v životě se štěnicí, na chvíli jsem chytala záchvaty paniky a sebelítosti.

Moje mateřská duše měla chuť balit kufry a zdrhnout taky při barvitém vyprávění kamarádky o prožitcích s horečkou dengue, kterou jí infikoval komár asi 500 metrů od místa, kde jsme pobývali my, což vedlo k důslednému patlání repelentů na všechny odkryté části těla v každé tropické destinaci, do které jsme kdy zavítali.

Cestování je velkým vykročením z komfortní zóny i bez dítěte, a to především tehdy, pokud cestujete do kulturně a klimaticky odlišných zemí. Všechno je jinak. Na fotkách to vypadá pohádkově, krásně a romanticky, ale realita někdy překvapí svou surovostí a… no prostě realitou. :D

IMG_2913

Počasí, hygiena, vaše (ne)zázemí, divoká doprava, jídlo, hmyz, tropické nemoci, časový posun… I bez dítěte jsou to věci, se kterými se člověk prostě musí nějak vnitřně srovnat, a nestane se to ze dne na den.

Tak nějak jsem si musela v hlavě srovnat, že pravděpodobnost, že v Dominikánské republice zemřete na horečku dengue, je asi tak tisíckrát menší, než že v únoru zemřete na následky ostravského smogu. Nebo že pokud v Bhútánu žijí lidé, musí tam žít i miminka, tak proč by zrovna to moje mělo být nějak ohroženo špatnou hygienou? Proč si vlastně myslím, že tam je špatná hygiena?

IMG_4011

Stejně tak jsem se prostě musela přizpůsobit rytmu Indonésie a naučit se mistrovství v soustředění na přítomný okamžik při jízdě s Juráškem na motorce jako místňačka po balijských cestách.

na-skutru

Cestování vás dostane do situací, ve kterých se prostě nemůžete držet svých domácích standardů a musíte se přizpůsobit.

Ať už jste zkušený cestovatel, nebo se na cesty dostanete jen jednou za rok, cestování s kojencem vás postaví před úplně nové výzvy, otevře ve vás nové strachy a obavy, ukáže vám některé situace ve světle, ve kterém by vás nikdy nenapadlo se na ně dívat.

Záměrem předchozích několika odstavců rozhodně není vás od cestování s kojencem odradit. Spíše jen připravit na emoce, které se mohou objevovat, a vědět, že se tyto výzvy objeví.

Kdo je připraven, není překvapen. :D

Závěrem bych ještě chtěla dodat, že každé dítě je jiné, stejně jako je jiná každá rodina a její rytmus. To, co funguje nám, nemusí fungovat vám. Každý cestování prožívá jinak, stejně jako život sám. A v tom je to krásné a barvité. :)

playa-diamante

Ať už se chystáte kamkoli s dítětem, nebo bez něj, mějte otevřené srdce, cestujte bez očekávání, s radostí a důvěrou. Svět je krásný. :)

Stanislava Mrázková

Žije svůj život naplno a plní si své sny, i ty nejšílenější, každý den. Před pár lety se rozhodla, že už nechce, aby jí dny protékaly mezi prsty jako písek v přesýpacích hodinách. Je žena, matka dvou dcer a jednoho syna, partnerka skvělého muže, expertka na online marketing a úspěšná podnikatelka.

Stáňa je autorka online bestselleru Jak napsat eBook za 14 dní, knihy Podnikání z pláže a online kurzu Podnikání z pláže. Inspiruje lidi, jak žít svobodně, radostně a naplno a učí je, jak využívat potenciál internetu a online marketingu k tomu, aby se mohli vydávat za svými sny a podnikat třeba z pláže.

Více o Stáni najdete tady.

Stáni můžete napsat na stana@stanislavamrazkova.cz Připojte se mezi plážové podnikatele na facebooku.

Komentáře

  • Jitka 17.04.2017 18:53

    Skvělý článek, děkuju. Už dlouho jseme chtěli někam vyrazit s dětmi a také dlouho toužím poznat Bali. Konečně jsme koupili letenky a se třemi dětmi se vydáme za dobrodružstvím. Tvůj článek mě pomohl konečně se rozhoupat. Prosím o info, jak je to na Bali s řízením skútru, je potřeba mezinárodní řidičák? Přpadně nemůžeš nám dát tipy na pěkná místa, ostrovy případně ubytování vhodné pro lezoucího kojence, co včechno olizuje :-))) Klidně do mailu. Zatím jsem se nezúčastnila,žádného tvého kurzu, jen sem tam načuhuji :-) tak se nebudu vůbec divit, když na mě nebudeš mít čas.

    • Stanislava Mrázková 18.04.2017 14:55

      Jitko, na Bali je to s řidičákem tak, že pokud policajt chce, tak ti ani mezinárodní nepomůže. :D Oficiálně ano, měl by být. Co se týče ubytování, tak my většinou jezdíme přes AirBnb, dají se najít pěkné vily, které budou supr i pro lezoucího a vše olizujícího kojence. :)

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.